Putování z Čimic až do Podbaby

Člověk (ani Mammut) by neřekl, že i v okolí Prahy je možné narazit na moc pěkná místa plné zeleně, kopců, úchvatných výhledů a dalších krás, které jsou přitom často jen kousek od civilizace. S Mammutem Cestovatelem a s přítelem jsme se na takový výlet po Praze nedávno vydali.

Vždycky je třeba někam dojet

Naše cesta samozřejmě začala tím, že jsme se někam museli dokodrcat s pomocí MHD. Tomu se zkrátka v Praze v 99% nevyhnete (to 1% zahrnuje ty šťastlivce, co mají daný vycházkový bod hned u baráku).

Výchozí bod: Zastávka MHD, Čimice (BUS)

Celková trasa: 22,9 km

Celkový čas: 7h (se zastávkami)

Kol rybníků

Zajímavá místa: Koztoprtský rybník, Čimice, vyhlídka Zámky

První část trasy vedla pěkně zelení, kolem dvou rybníků, které se zde v okolí nachází. Kolem (originálně pojmenováného) Čimického rybníku a kolem Koztoprtského rybníku. Ten skutečně vzdával (alespoň zčásti) hold svému názvu. Nedaleko jeho vod se nacházela ohrada s kozami (nebo ovcemi?). Tady jsme si právě říkali, že je docela děsivé, že kdyby člověk vyšel z údolí ven, zase by se ocitl uprostřed civilizace.

Co se ale nestalo, velmi brzo nás ale dohnal hlad. Proto bylo na čase najít nějaké vhodné obědové místo (ano, vyrazili jsme tak, že už po pár kilometrech bylo třeba usadit se k jídlu).

Nutno podotknout, vybrali jsme místo dokonalé. Kousek od cesty se totiž nachází vyhlídka Zámky. Moc pěkná záležitost. Výhled na řeku, na zeleň… zkrátka koch, koch napravo; koch, koch nalevo; koch, koch všude. A právě tady jsme si udělali tu česnečku. Tu už jsme měli částečně připravenou, takže jsme ji jen zalili vodou, uvařili a rozklepli do ní vajíčko. A jak chutnala!

PZN: Akorát, pokud byste snad i vy chtěli na vyhlídku Zámky, vězte, že my jsme vybrali skutečně nepříjemně strmou cestu (sme si zašli, no…). Takže vy, až se zadíváte na mapu na konci článku, prosím… uhněte už dřív. Ušetříte si kopec.

Asfaltem k přívozu

Zajímavá místa: Přívoz Klecánky – Roztoky, Roztoky u Prahy, zámek Roztoky u Prahy

A pak přišla skutečně úmorná část cesty. Po cyklostezce. Po asfaltu. Rovně. Pořád za nosem. Ale na druhou stranu, alespoň to bylo kolem vody. Ovšem nožičky plakaly, protože asfalt je zkrátka na túrách velký nepřítel.

Poté přišel ke slovu přívoz. Konkrétně přívoz Klecánky – Roztoky. Ten nespadá – jako některé pražské přívozy – pod MHD, takže bylo jen dobře, že jsem s sebou měli po kapsách drobné (čtěte: Převozník z té stovky nebyl nadšený, kdybychom měli těch 30kč přesně, byl by nás možná měl raději). Každopádně přejetí přívozem bylo takrychlé, že jsem skoro nestačila udělat pořádnou mammutí fotku (ono taky, než Mammut zapózoval, trvalo to).

Další část výletu jsme strávili ve velmi útulné zámecké zahrádce zámku Roztoky u Prahy. V tuhle chvíli je z něj dokonce Středočeská galerie, a tak jsme během sezení na lavičce mohli hodnotit i vystavená umělecká díla – zahrada totiž byla plná uměleckých plastik.

Jak Tiché údolí nepochopilo svůj název

Zajímavá místa: Tiché údolí, Alšova vyhlídka

Pak jsme se vydali do Tichého údolí. Člověk by si myslel, že Tiché údolí skutečně bude tiché. Ale jak se ukázalo, není. Jelikož je také částí cyklostezky, bylo tu pěkně rušno. Nevím, kdo to tu pojmenovával, ale měl by se nad sebou zamyslet.

A tak jsme šli, vráželi do psů, cyklistů, dětí a další a dalších osob, co měly ten úplně stejný nápad, jako my. Jít se projít. Ale my s přítelem přesně pro tyhle situace máme řešení! A to řešení zní: “Uhni z cesty”

Tak jsem uhli. Rozhodli jsme se totiž vyběhnout na další vyhlídku, tenrokrát na Alšovu vyhlídku. I ta byla, kupodivu, pěkně do kopce, ale stála za to! Takže i když tu byl pěkný vítr, bylo jasné, že lepší místo na naše outdoorové kafování už nenajdeme. A tak jsme zakafili!

No a co dál? Dál přišla hřebenovka! Víte, že i v Praze se dá jít hřebenovka? No jasná páka! Dá! A jaká! A to přímo po kozích hřebetch… tedy, po Kozích hřbetech. Tak se jmenovaly ty vršky, které jsme přešli. A bylo to super. Protože zase. Ty výhledy!

A protože zase přicházela ta chvíle, kdy bylo potřeba vzít řešení do vlastních rukou (protože zase další asfalt), tak jsme se ani moc nerozmýšleli a zase to vymysleli klasicky. Po našem. Šli jsme přes pole.

Housle a Baba

Zajímavá místa: Přírodní park Housle, zřícenina letohrádku Baba

Poslední část výletu už nebyla až tak zajímavá, prošli jsme už jen přírodním parkem Housle, kterým jsme došli až do Dolní Šárky. Celý zbytek cesty, kdy už jsem byla zajímavá především já, protože jsem skučela po každém kroku. Což nebylo divu, když vezmeme v potaz, že jsem dva dny zpět vylezla na Mileškovku, a pak jsem hned vlétla do další stejně dlouhé trasy. Samozřejmě jsem také začínala pomalu upadat do mé “všechno-špatně” nálady. Protože se ztratila půda pod nohama a přišlo na řadu zase město. jsme.

Každopádně odměnou za celý den nám byl krásný výhled z pražské zříceniny letohrádku Baba, který byl takovou správnou třešničkou na dortu. Nutno ale uznat, ulevilo se mi, když už jsem pak sedla na Hradčanské do metra. Měla jsem totiž pocit, že mi nohy doslova a do písmene odešly.

Celá mapa zde: https://mapy.cz/s/37uZn

A na závěr tu mám důkaz, že jsme se při této procházce dostali skutečně až na samý okraj našeho hlavního města!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share via
Copy link
Powered by Social Snap