Pohyby duše

Sebeláska – sobectví, nebo potřeba? Pojď ji okusit na vlastní kůži

Sebeláska je teď velice omílané téma. Slyšíme o ní z mnoha stran. Pravděpodobně už jste dozvěděli, že se na ni 100% musíte zaměřit, a tak dále. A možná, možná máte pocit, že je to jen prázdné slovo, nebo dokonce sobectví. Jak je to ale doopravdy?

Definice sebelásky

Definice sebelásky se různí. Jedna říká, že „Sebeláska je o přijetí sebe samého jako jednoho velkého celku. Bezpodmínečná láska k sobě samému znamená přijetí své tělesné, mentální i duševní podstaty bytí a to jak svou světlou, tak i temnou stránku sebe sama. Sebeláska je o tom, jaký máš vztah k sobě.“ (Cesta za snem)

Jiná o sebelásce mluví naopak jako o „odpuštění sobě i druhým“ (fajn-brigády.cz)

Já osobně vnímám sebelásku jako sebepřijetí. Přijetí sebe samých se vším všudy. S našimi klady i zápory. S našimi povahovými rysy, s tělesnými rysy – zkrátka se vším. Sebeláska je pro mě stav, když si nenadávám sama sobě za to, jak jsem neskutečně neschopná a hloupá, když se mi něco nepodaří. 

Pro mě je aktem sebelásky jakákoliv činnost, kterou věnujeme sami sobě. Jen sobě. A může to být úplně cokoliv a může to trvat jakkoliv dlouho. Je to zkrátka projevení úcty k nám, jako k jedinečné osobě. Ať už je to to, že si třeba koupíme květinu, nebo nějakou drobnost, nebo jdeme na procházku, protože cítíme, že to potřebujeme. 

Sebeláska není sobectví

Už párkrát jsem slyšela názor, že sebeláska je sobectví. Ale tak to vůbec není. Proč? Protože to, že si nastavíme a hýčkáme naše hranice, a to, že si věnujeme nějakou pozitivní a podporující myšlenku, tak to rozhodně není akt sobectví. Akt sobectví by to byl ve chvíli, kdy by naše činy narušovaly hranice druhého a ubližovaly druhým. 

Ale to, že si věnujeme čas sami sobě, není sobectví. Naopak. Je to potřeba. Každý potřebuje někde získat novou energii. Když budeme energii jen vydávat tím, že se budeme starat o druhé, najednou ji vydáme všechnu a už nebudeme mít z čeho brát. Aktem sebelásky se ale vrátíme sami k sobě a získáme to potřebné „nakopnutí“. 

Jak si tedy sebelásku projevit?

Projevit si sebelásku není až tak těžké. Jak na to?

  • zkus projevit vděčnost – za nový den, za život, za slunce, za zdraví, za cokoliv. Vděčnost tě nabije pozitivní emocí. 
  • usměj se – prostě jen tak, nebo na někoho. Úsměv léčí a i když se do něj donutíš, tak má svůj účinek. Okamžitě totiž v tobě rozjede léčebné procesy.
  • pochval se za samozřejmost – no ano, opět. Za cokoliv, co tě napadne a co už ti třeba přijde jako samozřejmost. Za ustlání postele, za ranní protažení, za úklid, zkrátka za to, co tobě přijde samozřejmé
  • dopřej si – kup si nějakou drobnost, nebo třeba květinu, udělej si dobré kafe a vychutnej si ho, zkrátka dej si chvilku pro sebe
  • zatanči si – a tohle ani nemusím rozvádět! Prostě si zatanči na písničku, kterou miluješ.
  • vědomá očista – užij si večerní očistu a myj se vědomě. Hýčkej se. 

Shrnutí a pozvánka

Jak vidíte, sebeláska tedy rozhodně není sobectví. Je to jakýkoliv akt pochvaly, nebo hýčkání, či pozitivní emoce, který provedete vůči sobě. Sebeláska je sebepřijetí. Se vším všudy. A je to ten nejdůležitější dobíječ energie. 

Pokud stále ale ještě tápete a chtěli byste se to naučit, případně získat novou inspiraci, tak vás zvu do online výzvy zdarma s názvem „Podzimní sebelaskání“, který začíná 1.10.2022

Bude probíhat v rámci -mailu a instagramu a podíváme se na sebelásku skrze jednoduché úkoly a skrze pohyb a poznání těla a duše. Čeká vás v něm:

  • každý den jeden malý úkol
  • sebeláskového průvodce
  • afirmace
  • dva pracovní listy
  • dvě pohybová videa, která Ti ukážou, jak se poznat a sebelaskat pohybem
  • závěrečné společné setkání on-line

Přihlas se ještě dnes zde: ODKAZ

—-

A otázka na závěr. Zajímalo by mě… jak vnímáte sebelásku vy?

Mladá dívka s duší umělce. Nadšenec. Milovnice tance, literární tvorby a přírody. Nepohrdne ani kvalitní kulturou, vážnou hudbou a dalšími podivnostmi. Třeba jako převlékání do kostýmů. Zkrátka zcela normální člověk!

6 komentáře

  • Jana

    Já se snažím celý život najít cestu k sebelásce a rozhodně můžu říct, že se mám ráda. Ráda čtu seberozvojové knihy. Jsou nějaké maličkosti, které mě na sobě štvou, ale jak říkám… se sebeláskou nemám problém. 🙂 Je to dlouhá cesta, někomu to přijde obtížné a dlouhé, ale vlastně celý život je o sebelásce. Hledáme tu cestu, poznáváme a udržujeme 🙂

  • Raja Luthriela

    Sebelásla je pro mě velké téma. Zejména proto, že já tak nějak neumím přijmout sebe samzu. A už vůbec neumím odpoštět sama sobě a druhým. Což je docela velký problém. Ale zase je to asi lepší, než před lety, když to tak člověk porovná. A možná, že to bude v budoucnu ještě llepší. Člověk se vlastně vyvíjí každým okamžikem.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Share via
Copy link
Powered by Social Snap